Vážení spoluobčané, přeji vám krásné prvomájové odpoledne.

Přijali jsme pozvání pořadatelů tohoto tradičního májového setkání, aby v programu dnešního odpoledne vystoupily i děti z tanečního kroužku Česká beseda. Než děti vystoupí, dovolte mi, abychom se v krátkosti představili a zavzpomínali na jeden staročeský zvyk, spojený s filipojakubskou nocí a 1. májem.

Většina vltavotýnských občanů zná náš baráčnický spolek, který byl v našem městě založen v roce 1927 a jehož hlavním úkolem je udržovat staré zvyky, udržovat české regionální kroje, české písně a tance. Z tanců je to především česká beseda, která spatřila světlo světa již v roce 1862 a jejím autorem nebyl nikdo jiný, než náš slavný básník Jan Neruda. Bohužel, česká beseda je v dnešním tanečním světě popelkou a tančí ji již jen baráčníci při svých slavnostech a plesech.

Činnost našeho spolku v Týně nad Vltavou je velmi bohatá a o tom, co děláme, informujeme pravidelně občany města i naše sousedy a tetičky na stránkách měsíčníku Vltavín, na webových stránkách města a máme i své vlastní webové stránky a spolkové zpravodaje – Jihočeský a Český baráčník. Všechny naše akce jsou přístupné veřejnosti a budeme jenom rádi, pokud se najdou opravdoví zájemci o činnost našeho spolku a přidají se k nám. Nejsme žádná uzavřená společnost a rádi mezi sebou přivítáme aktivní členy. V současné době hledáme zájemce, kteří by se chtěli učit českou besedu a vystupovat s námi na různých akcích. Tato nabídka platí jak pro mládež, tak pro dospělé. Besedu se začínají učit děti i z našeho kroužku.

A nyní se vrátím k onomu zmíněnému staročeskému zvyku – stavění májů.

Stavění společné máje bylo vždy kolektivním dílem mladých svobodných mužů. Máj byl vysoký strom – smrk – který byl vnímán jako symbol života a by postavený pro blaho obce a měl ochránit lidské společenství před zlými silami a přivolat vláhu.U nás se dříve vztyčovaly máje na venkově i ve městě. V městech byl tento zvyk koncem 18. století zakázán, na venkově se máje staví dodnes.

Poražený strom se zbavil kůry a byl mu ponechán pouze zelený vršek. Pod vrchol se upevnil jeden nebo dva věnce z chvojí. Věnec byl ozdoben fábory, různými pamlsky, kytkami a šátky. Čím byla máj vyšší, tím byla cennější. Bylo věcí cti si máj uhlídat, aby nepadla za oběť nočním výpravám mládenců ze sousedních vesnic, neboť krádeže a podtínání cizích májí vždy patřilo k oblíbeným kratochvílím. Pokud se tak stalo, bylo třeba máj vykoupit a znovu postavit nebo pořídit novou. Pod májí se omladina scházela k zábavám. Na konci května či začátkem letnic se máj obřadně kácela, soutěžilo se ve šplhání po máji a kdo dokázal vylézt až k vršku, mohl si tam vybrat svou odměnu. Při této příležitosti se opět sešla celá vesnice – hlavně mládež – a pořádala se i taneční zábava.

Květen byl odedávna pojímán jako měsíc lásky a noc na 1. máje byla jednou z příležitostí, kdy se mládenec vyznal ze svého milostného vztahu k dívce, postavením ozdobné májky u vrat domu, kde bydlela anebo přímo pod okno její komůrky. Májky byly většinou zelené břízky, ozdobené fábory. Dívkám nezachovalým anebo příliš hubatým a pomlouvačným se stavěly naopak hanlivé suché stromky nebo slaměné víchy na kůlu. Také se vápenitou vodou vylévaly chodníčky, spojující domy zamilovaných párů.

Květen je jediný měsíc v našem kalendáři, pro který se běžně užívá ještě jiného pojmenování – máj. Staročeština měla pro pátý měsíc roku dvě pojmenování – „trnopuk“ a „tráveň“. Slovo máj se uchovalo i v lidové poezii a zvycích a také ve slavné básni Karla Hynka Máchy. Socha Karla Hynka Máchy na pražském Petříně láká k sobě na 1. máje stovky milenců. A i když v Týně nemáme sochu Karla Hynka Máchy, máme zde mnoho krásných míst, kam se mohou zamilovaní uchýlit ke svému prvomájovému polibku. K políbení pod rozkvetlým stromem láká i tento náš krásný park. Rozkvetlých stromů je tu dost a tak pánové, neváhejte a polibte svoji partnerku, aby vám i ona kvetla a do roka vám „neuschla“.

A nyní zvu na pomyslný taneční parket naše děti. Zatančí vám 3 lidové tanečky: manžestr, ševcovský a mazurku.

————————————————————————————————————————

Předneseno v programu dne 1. května 2014 Jaroslavou Fialovou, rychtářkou Obce baráčníků Týn nad Vltavou.